Nejslavnější moravská polka "Boršičanka"

převzato z časopisu Slovácká dechovka, autor Aleš Sigmund

Po bok mnoha již ve světě proslavených českých polek, jaké jsou například Vejvodova "Škoda lásky", Bláhův "Jetelíček u vody", Borovičkův "Nejhezčí koutek" a ještě mnoho dalších se v posledních letech připojuje prokazatelně ještě jedna skladba. Tentokrát nikoliv z české líhně, ale z moravského regionu pocházející "Boršická polka" Josefa Řepy. Její osud je nerozlučně spjat se závratnou kariérou Moravanky v sedmdesátých letech, která ji vynesla na oběžnou dráhu do mnoha zemí, do mnoha kapel a do mnoha posluchačských srdcí. Její autor Josef Řepa je ale běžnému posluchači či muzikantovi neznámou veličinou a jen málokdo o něm něco ví. Snad by se tedy slušelo si o něm a jeho životní dráze něco připomenout.

Josef Řepa se narodil 18. března 1909 ve Vážanech okres Uherské Hradiště ve velmi chudé rodině jako pátý ze čtrnácti sourozenců. Po ukončení obecné školy jej rodiče poslali do vojenské hudební školy až do Užhorodu na Zakarpatskou Rus, která byla pevnou součástí Československa. Po jejím absolvování se vrátil domů, ale uplatnění jako hudebník dlouho nenalezl. Nezbylo mu nic jiného, než se živit u zedníků a poté až do roku 1948 u Bati ve Zlíně. Založil tedy aspoň ve svém rodišti dechovou kapelu, kterou mnoho let řídil. Zde i ve Zlíně vyučoval mladé hudební adepty hře na hudební nástroje a ovládal jich skutečně hodně. Nebylo pro něj problémem sáhnout po baskřídlovce a zahrát na ni klarinetistovi správně jeho part, mohl se chopit i trombónu, vždyť z vojenských hudebních škol vycházeli vždy poctivě vydření muzikanti a on byl jeden z nejlepších. Se svými svěřenci se zúčastnil mnoha soutěží a přehlídek a vždy sklidil úspěch.

Teprve po roce 1948 se mu poštěstilo věnovat se hudbě profesionálně, byl přijat do tehdy se zakládající Zlínské filharmonie jako hráč na violu a působil zde až do svého odchodu do důchodu. Mimo to samozřejmě dále působil v dechových kapelách a jednou z posledních byla kapela z Boršic, pro niž napsal v roce 1972 svoji polku. Této kapele se stala polka doslova hymnou ..., ale to je vlastně začátek příběhu.

Někdy v roce 1973 se Josef Řepa dostal na pódium, na němž hrála Moravanka Jana Slabáka a donesl kapelníkovi noty Boršické polky s prosbou, jestli by ji nezahráli. Jan Slabák svolil a kapela ji z listu na zábavě přehrála. Nic více, nic méně. Noty pak ještě přenesl tehdy hostující klarinetista Josef Pajunčík do brněnské posádkové hudby a ta ji také začala hrát.

Moravanka v té době již pravidelně nahrávala pro brněnský rozhlas a začaly jí vycházet první desky u Pantonu. A tak se polka znovu vrátila na jejich pulty a zrodila se její první a skutečně vynikající, stylově dokonalá nahrávka perfektně reprezentující novou vlnu moravské dechovky. Tak také zanedlouho vyšla v Pantonu na dlouhohrající desce Moravanka potřetí.

V té době měla Moravanka (pevně opřená o domácí úspěchy) namířeno do světa a tak Boršická polka zněla nejenom na evropských zájezdech Moravanky, ale i v Americe, kam tato kapela zavítala v sedmdesátých letech vícekrát. Příjmy, kterých tato skladba dosáhla, dnes patří již do říše snů, statisícové prodeje desk i kazet patří bohužel u nás již minulosti. Poprvé vyšla také v Pantonu tiskem a zanedlouho i u německého nakladatelství Ewoton Elmara Wolfa a tím se jí otevřely další cesty. Její noty se dostaly takto do mnoha a mnoha dalších kapel v celé západní Evropě a móda "moravské vlny" z ní učinila jednu z nejúspěšnějších skladeb pocházejících z naší země.

Josef Řepa zemřel 30. března 1978 a těch největších úspěchů skladby a růstu její popularity se dožil už jen částečně. Nebyl ani jako autor zastupován v OSA /ochranný autorský svaz /, takže svých odměn z částečného provozování této své jedinečné skladby se dočkal jenom ve zlomcích a o jeho tantiémy se většinou podělili úplně jiní a úplně mimo jeho vlast. Boršická polka Josefa Řepy, na kterou se usmálo opravdové štěstí, nebude možná dlouho sama. Interpretační vyspělost dnešních špičkových moravských dechových kapel dokáže "nasvítit" dobrou skladbu způsobem, který strhuje a svádí k napodobování četné kapely západní Evropy a je opravdu nakažlivý.

zpět na předchozí stránku